MLADÉ ZVUKY. (I. NÍZKO JSEM.)

Nízko jsem pod vámi, krkonošské hory,

jež do nebes čníte mrakův nad prapory.

Však kdy vedle vás bych lásku svoji sklonil,

nevím, zdali bych vás příliš nezaclonil.

Žhavý jest, ach žhavý slunce plamen vroucí,

však má více žáru ňadro moje žhoucí.

Slunce dlouho pálí, nežli trávu ssuší,

a žár ňadra mého hned mi pálí v duši.

Přerychlé jest v letu blesků rozpoutání,

rychlejší však nad ně tužeb mojich plání.

Blesk uvízne v letu, když dopadne s výše,

tužby moje letí v nekonečné říše!