MLADÉ ZVUKY. (II. MATCE-VLASTI.)

Ó! matko drahá, matko přeubohá!

Tvá hlava bledá trním věnčena,

na Tebe všady hadí plemena

syčí, kam vkročí zmdlená tvoje noha.

Ty matko svatá, mater dolorosa,

tak převznešená ve své bolesti;

ty laňko stále štvaná v zoufalství,

za níž se plíží v prachu smrti kosa.

Ty zjeve v plamenu, jenž nedohoří,

ač naň se lije věčná pohana,

ty luno božská, mračny uhnaná,

jež leskem oka lečky mraků boří:

Tobě se klaní mladá duše moje,

ku Tobě zří jen oko zrosené,

pro tě plá srdce láskou živené

a pro Tě kanou slzy z ňadra zdroje!

Ó matko vlasti! Tebe nezabudu,

ať žiju v víru světa bouřlivém,

neb sním již v loži s trávným příkrovem,

k Tvému se zjevu věčně modlit budu!