MLADÉ ZVUKY. (III. O, NECHOĎ JEŠTĚ SPAT!)

Tak krásné nebe, vonné kvítí,

tak květuplná zahrada,

a ty mne již chceš odejíti

do říše snů, již vroubí mhla? –

Ó, nechoď ještě spat!

Slyš! slavíka pět lásky naděj

o zlatém vesny blaženství!

Tys mladistvá! – Ó zůstaň raděj –

tam nezříš rovné krasenství!

Ó, nechoď ještě spat!

To lože chladné, bez okrasy

ve chudé, temné komoře.

Ó, zůstaň, vyslyš prosby hlasy –

zde krásněj, – než tam – na hoře.

Ó, nechoď ještě spat!

Nebudeš snít! Ach, nevěř zdání,

jen zde lze žíti v krásných snech!

Již odcházíš – měj smilování –

nenech mě – žití na hrobech!

Ó! nechoď ještě spat!