Mladému básníkovi do památníku.

Ty v omrzení necháš klesnout péro

a pravíš: U nás ztraceno je všecko,

vlast jedna rána, budoucnost jen šero,

muž s vůlí železnou jen slabé děcko;

co píseň má tu zmůže, kvítek luk?

Líp mlčet než v ten zpívat nesouzvuk!

Já pravím: Žárem nemocného hlava

když třeští, z bylin na horoucím čele,

víš, zrovna která úlevy mu dává?

Snad nejmenší ten lístek jitrocele!

A víš ty jistě, že nebude rým

tvé písně požehnaným lístkem tím?