MLADÉMU DRUHOVI

Je chvíle blahořečení,

zrozená z víry.

Jsou všicci velcí snové ztečeni,

svět volný, širý.

K jistotám žití míří hrdý krok,

je pevnost v hlasu,

den z dnů se řadí, ze dnů v rok,

jde z roků život k času.

Dny boží tvoje jsou, ty víš,

jsou na potěchu,

ty po svém sobě vystavíš

nad hlavou střechu.

Zaseješ sémě, vsadíš stromoví,

požádáš ženu,

pak vyjdeš, člověk hotový

v seč zápasů, dnů změnu.

Snad poznáš jednou touhy ubité,

kdo tisk' tě, soužil –

ty nepoznáš však hanby té,

bys utiskovatelům sloužil.