MLADÉMU POETOVI.

Úspěchu ždáš si, vidím.

Není oč státi, věř mi,

světluška mihotající

úspěch je pouze.

Divnou si noc řeč spřádá,

od věků mluví k věkům.

Světluška zatřepotala

křídly a zhasla.

A přece zástup lidský

po muškách hlavy točí.

Tajemné prařeči hloubek

nikdo snad nedbá.

Úspěchu dojít chceš-li,

tajemství duší pomiň

a knihy nerozevírej,

z níž pravda trýská.

Líbivou formou spřádej

myšlenek drobné hříčky,

o velkých kladech pak nemluv

zbahnělým srdcím.

Snad jednou revoluce

zaklepe rukou drsnou

na lidská srdce. A potom

světýlka zajdou.

To přijde jednou, chápu.

Než dlouho do rozdnění.

Bez strachu o svoji slávu

štěbetat můžeš.