Mladému poupátku.

Na nebi tma byla,

na zemi světla,

tvářička rozmilá

růžemi zkvetla.

Děvčátko, toč se jen,

hochům pleť hlavy,

však on to spokojen

tatíček spraví.

Toč se jen poupátko,

v blaženém reji,

ty chvíle za krátko

bůh ví, kam spějí.

Ani se nenadáš,

spletou ti vínek

a mladost celou vtkáš

do upomínek.

A jednou, sotva zvíš,

řada let znikne,

ztloustneš či zhubeníš, –

člověk tak zvykne.

Ó žití trpký los,

jak život letí: –

najednou řekneš cos

ostrého – zeti...