MLADÉMU SKLADATELI. (I.)

Jdi, svět je před tebou – co máš v své duši,

co tebe rozdírá, co rve tě, co tě kruší,

jest velké poslání!

Ty hudbu máš – to oceán jest valný,

lov škeble, perle v něm – co útes tobě skalný?

Jej obepluj, tě neraní.

Neb hudba všecko jest, je bouř i melodie,

kam srdce bázlivé i rekovské se skryje,

je Fidelio, Tristan jest!

Je smutek, jásot, vzkřek, je ples a opojení,

je velká moudrost a je tiché snění,

jest blýskavice hvězd!

Ty tóny divy jsou, z nich vzlétá anděl boží,

jenž k prahům věčnosti stesk člověčenstva složí,

to jásot, hymna, smír;

to paian duchů jest, jich velký povzlet k světlu,

v nich vidíš spásy zvěst i kárající metlu

v ten bouřný žití vír!

Jdi, svět je před tebou – jej podmaň, dobuď směle,

neb hudba sylfa jest, má hvězdu slávy v čele

a v srdcích stále zní,

že hoch, jenž dívku svou si vede od koncertu

a tiskne její páž, jen usmívá se v žertu

a hřešit nemůže – jen sní...