Mladému umělci do památníku.

Tvůj koráb ještě leží v přístavu

a pomalu se k cestě první strojí,

tvá vlajka posud bez poskvrny stojí,

škleb větrů nezná, blesků záplavu.

Na volnou plec tvou, hrdou na hlavu

tká slunce Mládí aureolu svoji,

vzlet s odvahou, s kterou se naděj pojí

v zdar budoucí, v tu šťastnou výpravu.

A moře, které před tebou se vlní,

své posud skrývá strže v dálku mračnou

před zrakem tvým, jejž zářné formy plní.

Ó zpij se jimi! Celou duši lačnou

jim otevři, než kaliti se začnou,

ať první blesk již tebe neoslní!