Mladenovič Jovan.

Po horách a lesích

sokol jen se míhá.

Na jakou tak kořist

ostražitě číhá?

V spárech lupič jestřáb

holubici nese,

na toho tu číhá

sokolík skryt v lese.

Ej, to statný sokol

v hustém houští schován,

to je statný jonák

Mladenovič Jovan!

Jestřáb – vilný aga

nese jeho děvu,

na toho tu číhá

v spravedlivém hněvu.

„Hahej! – Svatý Sávo!

Zadrž, psí ty synu!

Nikdy tobě Jovan

neodpustí vinu!“ –

Po široké pláni

agův vraník běží,

jeho pán však v lese

beze hlavy leží.

S milou dům svůj vítá,

štíhlé, husté sosny,

nový, strašný hajduk

utlačené Bosny.