MLÁDEŽI

Zestárlé oči příliš nazad hledí,

zestárlé oči slábnou k posledu.

Zestárlým očím všechno splývá v šedi.

– Vy, kteří jdete, jděte kupředu.

Zestárlé srdce zimou vždy se chvěje,

dne bojí se a zneklidní se snem.

Zestárlé srdce, to se neusměje.

– Vy, kteří jdete, jděte s úsměvem.

Usmějte se! Váš osud čeká vůkol.

Je mladost cos, co rychle přeletí.

Své těžké břímě a svůj těžký úkol

děd vnuku vydá, věkům století.

Meč nejen padlý z ruky, jež se třese,

zachyťte Vaše mladá ramena.

Myšlenku také, které neunese

mdlá hlava, dílem příliš znavena!

Myšlenku, která přes věky nás vítá,

jež zazáří v tmách věčným plamenem,

kostnickou hranicí jež neubita,

neumlčena chladným Brixenem!

Vezmi ji, chraň ji, mládí, dni, jenž zchladl.

S úsměvem ber ji, pevně dál ji nes!

Na místo nastup tam, kde mrtvý padl,

a na místo, kde živý, běda, kles!