Mládeži.

Cos nového se rodí v českém vzduchu,

dum svěžích jiskření a vlnobití –

Nechť jakkoli se zoveš, mladý ruchu,

buď vítán radostně a měj se k žití!

Jen vzhůru, vzhůru, podroste ty svěží,

nás brachů starých nedbej, der se vzhůru,

šiř zeleň kyprou bujně, bez otěží,

nechť rozdíráš nám vráskovatou kůru.

Co velké, dál se bude k nebi pnouti,

co zdravé, bez úhony vyjde z boje,

co slabé jest a shnilé, ať se shroutí,

ať skytne mrvu pro kořeny tvoje!

Však také nejeden z vás pozná chvíli,

kdy dalek slunné, o níž sníval, výše

leb starou v resignaci tiché schýlí

v rum hrdých snů jak ten, jenž toto píše.

Leč nyní burně v před! Jak rád bych s vámi,

vy juní hrdinové, v zápas pílil,

v ten krásný boj, z let uprchlých mně známý,

zas bořil, tvořil, jásal, blouznil, šílil!

Než, těžko roků přítěže se zbavit

a muži usedlému lépe sluší,

tvář do mentorských vážných vrásek vpravit

a takto moudře mluviti vám k duši:

„Ó mládče, když se chystáš k žití pouti,

rád vídám tě, an všední míjíš lodě,

v nichž na žocích bys klidně mohl plouti

ve blízký přístav po bezpečné vodě.

Buď hrdým conquistadorem, jenž strojí

loď bohatýrskou, aby v mlžné dáli

svět dobyl bajných krás; chtěj v bouři, boji

plout odvážně za svými ideály.

Ať nedostihneš břehu luzných palem

a chud se vrátíš na rozbitém vraku,

přec na kupčíka nepohledneš s žalem,

jenž přivezl si zlato v těžkém vaku.

Ať jako Colon za vděk velkých činů

jen s pouty třeba odpočineš v hrobě,

věk příští klekne naň a mine hlínu,

v níž sobec bude tlít ve zlaté zdobě.

Pluj hrdě tam, kde září luzná meta!

Však nevztyč jenom vlajku slávy marné –

pluj bratřím k zisku! Ze všech konců světa

jim svážej zboží ducha blahodárné!

Ne to, več právě vratká moda věří,

co zraky jenom vábí v lichém třpytu,

ne škeble peřesté a skvoucí peří,

než pravé, ryzí zlato dum a citů!

Vždy k velikému jenom vesluj cíli,

ne po známých jen drahách, nové hledej,

na práce Heraklovy vzpínej síly

a stářím bázlivým se mýlit nedej!

Buď stále tam, kde pokrok, světe mladý!

Pod jeho prapory spěj v letu smělém

za hvězdou budoucna – – “ Leč končím rady,

neb vidím, že jsem v poušti kazatelem.

Ty odvracíš se od mentora, mládí,

a já se nehněvám. Z těch nejsem pánů,

kdož s katedry by spravovali rádi

tvůj každý kročej po životním lánu.

Ba, líbíš se mi, když tak pohrdavě

ret stahuješ a vzdorně týčíš čelo,

chtíc krok svůj řídit po své bujné hlavě

a vlastní dráhou k metě bouřit smělo.

Já nevěřím, že zdar tam příští kyne,

kde mládež pokorně jen křiví záda,

krok opatrně ve vodítkách šine

a chladné líce v moudré vrásky skládá.

Ne! V tobě budoucnost je, mladý světe,

vznět nových dum, jimž nerozumí stáří,

ve hrudi tvé nám nové jaro kvete –

nechť bujaře jen kypí, plesá, září!

Byť někdy brklo ve svém bujném chvatu,

jen dál ať vichrem bouří mládí žhavé

a nadšením si okřídluje patu –

jen z toho kvasu vzejde víno zdravé.