Mládí.

Sním u okna – a večerní je chvíle,

a cítím hloh, jak v sadě rozkvétá –

a upomínka, jako ptáče bílé,

tak tiše bledou skráň mi oblétá.

A v duši své, jak mlžném ve zrcadle

dob dávno mrtvých vidím obrazy –

a v krbu srdce žáry planou schladlé,

jak červánky, když slunce zachází...

A vidím se, jak kdysi, dítě snivé,

zřím hlavy drahé k sobě skloněné,

a staré báje slyším, krásné, tklivé

a v krbu dávném ševel plamene...

A staré písně kolem hlavy zvoní –

tak zvonů ave v dálce usíná –

a dávno mrtvá jara v sny mé voní,

jak ze hřbitovů tlící květina...

A zdá se mi, že v čelo naposledy

kdos, drahý tak, mě líbá s vroucností –

a v dálku vidím prchat přelud bledý

a slyším pláč své zašlé mladosti.