MLÁDÍ.

Z fijalek modrých zraků,

jež prosebně zří z trávy,

z plujících, bílých mraků,

táhnoucích do dálavy;

z vrb pučícího proutí

a z konvalinek, bezu,

z vln, jejichž val se hroutí

v démantů tříšti s jezu;

ze vzduchu, kde pták zpívá,

kde první motýl těká;

ze stráně, která snivá

na kukačky ples čeká.

Ba i z tvé vlastní hrudi,

kde podzimek juž řádí,

se s písní štěstí budí

a volá tě – tvé mládí.