MLÁDÍ.

Jak bych tě, dítě, býval znal,

jak bych tě viděl už kdesi –

tehdy však oblak nevstával

z černavých lesů nad úval,

nebyly v odkvětu vřesy.

Nebyly vřesy v odkvětu,

se strnisk neválo chladem,

nebylo ptactvo v odletu –

lučiny slibných námětů

zkvétaly v životě mladém.

Musil jsem, musil kdysi zřít

chrpově modré ty oči –

z požatých na mne hledí žit,

z dob, kdy lét’ skřivan pod blankyt,

tesklivě za mnou se točí...