MLÁDÍ.

Jsi plno snův a nadějí

a čarných, snivých bájí,

a bloudíš jako zpěvný pták

po lučinách a hájích.

Ty nejsi mrazům uvyklé,

již každý mrak Tě děsí,

a cit Tvůj bouře rozšumí

jak vichor černé lesy.

A čím dál jdeš, tím bolů víc

Tvé jarní nitro svírá,

a jako v mračnech říše hvězd,

tak cit Ti v duši zmírá.

Ó Mládí, nejjasnější hvězdo hvězd,

jež na obloze svítí,

rci, Sny tvé zda se vyplní,

či v pustý hrob se sřítí?! – – –