MLÁDÍ.

Jak v příboji vlny letíš v před,

ó překotné mládí. Zem kvete stará

tvým zmlazena dechem. Do květů jara

svůj zavíráš svět...

Tvůj zjitřený proud

bez konce a divě hárá.

Pod nejprudšími mraky

a za zámořskými ptáky,

za čerstvými větry chceš dout...

Když v pohodě tvojí

však první den jarní nehnutě stojí

jak veliké přislíbení,

a květy se bělí v rovině bez dechu

bez zvláštní touhy a snění,

tu dávné úrody, dávné činy

jsou nadějí překonány

v den úrody nebývalý a jiný, –

tak svítíš, ó Mládí,

tak přislibuješ,

tak voníš, tak žhnou tvé vany...

Ty od všeho učíš se životu:

po růži voníš rudé,

po lilii bílé svítíš,

po kopřivě jarní žeháš!

Po vznešeném lidství toužíš

i s vulgaritou si leháš...

Ty od motýle, jenž těká všude,

máš barevný sen a touhu.

Ty po včelí toužíš píli,

i rozmary krví rudé

tě střemhlavě pudí a ženou...

l od stezky křivolaké,

kde horský vzduch stoupajíc cítíš,

se učíš jít k cíli, dál k cíli,

kde horská pásma se klenou...

Tvé žádostné srdce

před pustými zděmi

si sázívá čerstvé růže.

Dnů obzory otázkami

si tisíci zalidnit může.

A včerejší pravda-li dohořívá,

o nové si bezstarostně zpívá...

Tvůj rozum šeď vzývá, je lidský.

Před stroji číhá

jak pavouk a loví

jich kyvy a přesně

se učí vždycky

jích práci, k níž nutí tě nový

den, zmoci vše, mechanicky,

pro dobro vyšší,

řád, stavbu a smysl

nezrozených příštích říší...

Tvá žádost tryská

jak ze skály pramen.

Tu blýská,

tu divě šumí,

tu pění se a tříští se, padá,

tu zaúpí, řítí se, divoce hárá,

jak objímajících sta ramen...

Když mlčet se učíš od nocí,

po sovím letu

tajemně lítat,

snad dočkáš se puklých kalichů

mnohého květu,

než bude svítat...

Když učíš se řeči

vod, slunce a lesů,

měst, samot a hrobů,

desk, smývaných věky,

tvé rozkoše budou čistší a větší

než předchůdců těch, kdož znali

i ústrky žití a zlobu...

Od důvěřivých, jichž plameny čistě hoří

když Nadějí, věrných panen

své žíznící hvězdy

ty rozžehneš a v té zoři

ti nové vzplá krásy víra,

ty, dítě země i síly i krásy,

až zahoříš jí a vzplaneš,

pak v úžasném růstu jejím

žák vděčný všehomíra,

se hodno svých podsvětných bohů staneš...