Mladík a smrt.

V tiché nocy kvetoucými

Stromy měsýc jasně svítil,

Každý v sadě vonném cýtil

Nevyslovné potěšení;

Mládenec jen krásou chodě

Truchlivosti sebou vodě

Volal v divém pomatení:

Kde jsy duše srdce mého

Holubinko nejkrásnější?

Ach! mne láska nejvroucnější

Trýzní, nevidímli tebe.

A tu prosyl zvěř y skály,

By mu ku pomocy stály,

By se smilovalo nebe.

V tom se z houští chrustícýho

Cosy jak stín přibližuje,

Sladký hlásek vypravuje

Jako slavík v řeči medné:

„Upokoj se mládenečku;

Co ti leží na srdečku,

Že mřeš v nocy, vzdycháš ve dne?“

„Co mne tepe, ani mocná

Neukrotí prorokyně,

Ani věrná přítelkyně

Nespne lahodnými hlásky.

Byť jsy hvězdám kládla běhy,

Spiala proudy vášní břehy,

Věčné nevyhladíš lásky.“

„Plaš sny srdce stírajícý!

Pročbys plachou nevěrnicy

Slavil jako milostnicy?

Spusť se mrzké ženkylosti,

Budiž hrdinou, a světy

Proleť hubě mečem květy

Vyhlášené šlechetnosti!“

„Co mi do tejravé slávy?

Proleť bojovníku kraje

Nevinnostmi pohrávaje;

Vyvrať cti a řádu skály,

Usta lahodivé lásky

Sladnoucými mluví hlásky:

Můj buď! slávu zanech králi.“

„Méli uposlechneš rady,

Vytrhnuv se z klepet lvicy

Zvol čest za svou panovnicy;

Zlato, blesk a panování

S nejkrásnějším světa zbožím

K nohoum svého milka složím

Za trápivé milování.“

„Čest a zlata lahodnosti

Lásky vroucý nenahradí;

Ať pán pro blesk život vsadí,

Dráč v jed pro klenoty letí;

Mé jen těší srdce tklivé

Krása dívky milostivé,

Má se duše lásce světí.“

„Pro sny šálícý se soužíš!

Krásné ženy co sen svodné

Jak šat proměňují škodné

Srdcý vrtkých náklonosti.

Tyli cytem lásky pravé

Myslíš okouzliti lhavé

Oko strojné nevinnosti?“

„Byť y podváděly ženy;

Bělotinka věrnost ctila,

Jako anděl ozdobila

Krásu mámícýho světa.

Pro milenku muky snesu,

Slítám světy, jen se třesu,

Bych s ní v lásce strávil leta.“

„Střela oka upřímného

Netkne panny kolíbavé.

Straň se svodné, drž se pravé

Nevinnosti ctitelkyně!

Když tě rozkošemi vnadí,

Láskou truchlivosti sladí,

Uposlechni přítelkyně.“

„Bože! ze srdceli spustím

Nevěrného milostenku,

Ať y doma, ať y venku

Nemám utěšené chvíle!

Nežbych přivinul se k tobě,

Raději smrt volím sobě.“

Zde jsem; svéhos došel cýle.