Mladost, radost.

Mladost i radost, obé jsou šťastné,

přečasto slyšíme z úst mnohých,

mladost má pěstit životy jemné,

a nikoli utlumit je v radostech svých.

Mladý věk v radostech uživej skromně,

nemysli však, že málo užiješ v světě,

jsi šťasten, můžeš-li kráčeti pevně,

pak uzříš mládí své jak jaro v květě.

Touha tvá mnohdy rozum neuzná,

přeješ vše dostačit pro svět nevděčný,

pochováš-li ale mládí, pak radost nemožna,

a v lítosti mít radost, toť pojem bezmocný.

Mladost s radostí nemá vždy platnost,

neb mladost člověka nechová vždy statnost,

radost pak se jeví v klamném jen snu,

uplyne – a pro radost mladostí zbývá pár dnů.

Těžko lze opanovat svoje mladé žití,

když kolem nás vše tak vábivé,

co snivé jest, nemá mládí zříti,

mladost v radostech, však ne sny blouznivé.

Svět přijme vše, co z lásky jemu podáš,

tobě však nelze více hradit ztracený ráj,

a pozdě již bývá, když po radostech poznáš,

tvé že krásné mládí neuzří v květu máj.

Věk mladý unikne jako tvůj sen,

proto oceňuj mládí tvé každou hodinu,

ať nepostrádáš radostí, ni poslední den,

před nastoupením stáří, mladosti to odstínu.