MLADOST

O mladost, šláři mlhavý,

jenž halíš moje představy

do kouzelného mžení,

tvé snění schopnost větší má

zřít duševníma očima,

co dnes už zříti není.

A vjímat letmý věcí kyv,

jej chápat jemně, jako dřív

se lidským smyslům dělo,

sil země cítit klokot, var,

vždy živoucí, byť zrůdný tvar,

všech věcí duch i tělo.

I slyšet tajné mluvy spád

znít odevšud a odnikad

a chvět se k svému mozku,

směs rozkoše v svých prsou mít,

když nepoznaný jihne cit,

jak tání sněhu, vosku.

Zřít živé vrchy v mysli čnět,

žhnout oheň pyšně, tuhnout led

a vichr čelit vodě,

vln stavbu vrátkou vidět růst

a z očí svých a ze svých úst

vlát žízeň po svobodě.

Znát mračen tah, směr bludných cest

zář v modré dálce bílých měst,

sen z trópů přišlých lodí,

tříšť amethystů, rubínů

ve předposlední hodinu

když slunce bleskem hodí.

Třpyt astrální a luny klam,

jež mrtva je, ač trůní tmám

a mořím této země,

pít mythus dějů, kvas a šum,

jak vynáší se k nebesům

a hřímá z hlubin země.