MLADOSŤ.

Na stromech listí žloutne, vítr zpívá

mi do oken, žal mluví z holých stromů,

už hoří lampy, šeří se a stmívá,

když po šesté jdu z kanceláře domů.

V mých kamnech praská oheň, tichá radosť,

když sednu k nim, vždy k srdci mému sáhne,

za hory někam zmizelá má mladosť

tu zlehýnka mým sněním zase táhne.

I je mi, jak bych s pasáky byl v poli

u jejich ohňů ztracen v mlze bílé,

jak přede mnou by úhor tměl se holý.

Pečených brambor, hlavu v dlaně chýle,

já cítím vůni táhnout jizbou svojí –

i ohlížím se, kdo to za mnou stojí...