Mladý dráteník.

Ze Trenčína vyšla vdova

A s ní její sirotek.

Z ponenáhla přišli oba

Na vysoký pahorek.

Tam se loučí dobrá máti

Se svým milým synáčkem;

On musí se světem bráti

Chodit za svým chlebíčkem.

Matka pláče, synka líbá

Na posledy v bílou líc;

Ještě pak se k němu shýbá

A dí: „Nespatřím tě víc!“

„„Neplač, moje drahá máti!““

Těší vdovu sirotek;

„„Bůh mne tobě zase vrátí,

Lidé dají chlebíček!

Lidé dobří na Moravě

Hlady mříti nedají,

V Čechách také na Vltavě

Za práci mzdu podají.

S Bohem, matko, jmenem Páně.

Jdu již Tebou požehnán!

S Bohem, vy Trenčínské stráně!

Uvidím vás, dá to Pán!““

S dobrou myslí matku líbá

V Boží vůli odevzdán;

Matka pak se k němu shýbá

A dořekne: „Dejž to Pán!“

Sirotek již na Moravě

Pilnou rukou pracuje,

Potom v Čechách na Vltavě

Za mzdu malou dratuje.

Na jaře ho čeká máti,

Domů spěchá sirotek,

Radost jemu cestu krátí;

Matce nese výdělek.