Mladý pán.

Co na rozoumku tobě schází,

zas přidáno ke špičkám bot,

a k tomu trochu všedních frásí

máš uchystáno pro život.

Oč vyhrnuté spodky kratší,

zas vyšší límce o to máš,

a ku slávě ti plně stačí,

až vousky první vypátráš.

Ah, do té slavné, krásné chvíle,

jež záhy snad se dostaví,

dál vždy mít budeš límce bílé

a radost z mužné postavy.

Dál vždy mít budeš pěknou hůlku,

tvářičky záhy uvadlé

a monokl, na vaši půlku

když řada dojde v divadle.

Dál s pitomými budeš kloučky

Příkopy denně krášlit nám

a toče hůlkou, pod kloboučky

se dívat hezkým slečinkám.

Vždy protivny ti budou knihy

a milejší ti v zimě led

a těšení se na dostihy

a dívání se na balet.

Vždy v pečlivosti budeš chovat

své tvářinky, ach, bezvousé,

a kamarády pozdravovat,

když ve fiakru vezou se.

A v ignoranci stále větší,

lev ulic, mody hrdý rek

vést duchaplné budeš řeči

o kráse nových lakýrek.

Dál kravaty mít budeš pěkné

a chodit jako mladý pán

a – divit se, když někdo řekne,

že ubohý jsi tulipán...