MLADÝ ÚŘEDNÍK, KTERÝ SE NEDÁVNO OŽENIL.

Ráno stolek prohlédnu si,

akta svá si rozdělím:

tam jsou běžné a zde kusy

s termínem už dospělým.

Nežli dám se do nich řadou,

dlužno číslo novin číst –

k dílu však, neb před svým radou

podřízený není jist!

Co svazky spisů mi, fasciklů prach?

Na cestu doma

zlíbal jsem rtoma

ženu svou mladou tak rozkošně – ach!

Sotva dbá pak na pozdravy

péro v práci rozjeté –

a nad spisy zdvihna hlavy

dím jen: „Co si přejete?“

A již drahý čas mi maří

jakýs klouček, nezbeda.

Jména nezná, neví stáří –

to se člověk nahledá!

Co svazky spisů mi, fasciklů prach?

Za to však doma

žhavýma rtoma

zlíbám si ženu tak rozkošně – ach!

Tolik práce uděláno

a hle, teprv desátá.

Do dvanácté z osmé ráno

čas nic věru nechvátá!

A mám doma ženu mladou,

ta se v touze načeká –

Však už jako zloděj kradou

myšlénky se z daleka.

Co svazky spisů mi, fasciklů prach?

Více mne trudí

v žárlivé hrudi,

že doma ženu mám samotnu – ach!

Zdali pak teď na mne myslí,

či kdos je tam návštěvou?

Hodin krok je věru syslí,

práce buď mi úlevou!

Ale marně. Čárky škoda!

Vše zas dělám poznovu –

pochyby červ statně hlodá:

a již spěchám k domovu!

Co svazky spisů mi, fasciklů prach?

Větší mi tíže

náladu víže:

o ženu mladou mám, rozkošnou, strach! –

Pak se vracím spokojeně,

hubičkou dnes bohatším:

Hodinu zas dal jsem ženě,

zda teď v práci postačím?

Péro však mi bleskem lítá,

hračkou knihy v regalu,

chefu úsměv tváří kmitá:

Šetřte zdraví, pomalu!

Co svazky spisů mi, fasciklů prach?

odměnou doma

věrnýma rtoma

čeká mne žena tak rozkošná – ach!