MLADÝM.

Mne znova budí k životu

ten zájem, jímž se ptáte po „Arše“;

mdlé srdce bije v novém tlukotu,

co hořklo, klesá v Léthé pohár vše.

Z těch Vašich zornic nové slunce plá,

a nová síla proudí v žilách mých,

jít s Vámi v města zapadlá

a vyrvati je z rukou pohanských!

Hrobkami mrtvých lebky starců jsou –

a jejich srdce sopky vyhaslé;

však Vaše zraky září důvěrou,

že porazíme všechno mdlé a zlé.

Já vím, že mnohá naděj uvadne –

má hruď je krvavá – hle – samý šíp –

i mezi Vámi vidím srdce proradné –

však žiju zas – jsem mlád – a je mně líp!

A věřím pevně: co jsem v pláči sel,

co zaléval jsem horkou krví svou,

že v srdcích Vašich vzejde do stébel

a zaplaví vlast zlatou úrodou.