MLADÝM STARCŮM.

Vy všichni, kteří ve měst vlnobití

se potácíte zmámeni a zpiti,

vy, jejichž duše dávno otrávena,

jimž vrchem krásy v krčmě nahá žena,

vy, kteří věřit přestali jste v lidi,

jichž oko všude bestie jen vidí,

vy, kteří zkoumáte kal drobnohledem,

lid očkujete názorů svých jedem,

vy, jimž se časně v čele vrásky množí, –

sem pojďte, za mnou do přírody boží!

Zde poslouchejte řeč tu tajůplnou,

jíž v řece dravé mluví vlna s vlnou,

vrb řady na břehu, jež stáří křiví,

a v jejich listech větřík dovádivý.

Dál následujte nivami mne těmi,

kde zlaté klasy shýbají se k zemi,

luk zelení své pokochejte zraky,

sluch písní skřivana, jenž míří v mraky.

A posléz ve svatyni lesní tmavou

teď pojďte za mnou s obnaženou hlavou,

kde krok váš tlumí hebounkým se mechem;

tu poslouchejte s utajeným dechem,

jak hymnus lásky šumí korunami.

A nepohne-li ani toto vámi,

v poušť prchněte! Smrt, jež tam číhá všude,

též s vámi snad mít slitování bude...