MLADÝM.

Jako to moře život se vlní,

plnost se prázdní, prázdnota plní,

po létě zima, po zimě jaro,

dneškem co vzešlo, zítra je staro,

co ráno zkvetlo, mráz přes noc sžehne

a co kdy žilo, do hrobu lehne.

Jako ta šipka puštěna z luku

vylétá mysl synů i vnuků,

stihne-li cíle? Pryč musí záhy

hbitější střele ustoupit z dráhy,

zklamáním trpkým z jarého kvasu

vzkřiknete záhy. – Vyčkejte času!