MLADÝM.

Dál k předu! A vždy výše! Nechť příkré svahy cest,

vy nespoutaní, hrdí dál spějte k světlu hvězd,

zpět neshlížejte dolů – nechť tmí se propasti,

vám dáno, krokem stanout run věčných v oblasti!

A cíl ať nedostupný se zdá a daleký,

vy smíte uchvátit jej všem zlobám na vzteky,

jen k předu orlím letem, kde Pravdy na štítu

Ideal trůní zářný jak slunce v blankytu!

Strast, mdloba hubí duši? Vše pryč, co tísní hruď,

v ní vzdor a sílu obří ta jasná meta vzbuď,

ať hrozí smrt, ať podlost rve vzlety svobodné,

je vaše Jitro, chtějte, jen vůle rozhodne!

A nechť se šklebí srázy, nechť výší krouží sup,

nechť pod nohou vám klesá i zkrvavělý trup,

když touha svatá vede vás k jasným výšinám,

ne lež, ne závist, zloba, ne sobectví a klam –

když čisté vaše čelo a čistý váš je štít,

to věčně vaše právo: jít v zápas, vítězit!