MLČELIVÁ LÁSKA

Dnes navštívím tě, drahá, z večera,

až lampy jasem zkropí ulice...

Skla okna zastřem’, které do šera

v síň vpouští smělý pohled měsíce.

Tu usedneme v tichu světnice

v klín pohovky jak trávník zelené,

na ruce tvé ti poklon tisíce

pak šeptne srdce touhou šílené.

I budem’ šťastni, spolu teskníce;

mé nyvé vzdechy omdlí v polibcích,

jež vznítí svěc mdlé oči do žáru.

A v míru síně, v stín se hroužíce,

chcem’ slyšet občas ozvu kočáru,

jak zmdleně bloudí pouští ulice.