MLČENÍ

Vidím rozkvetlou mez...

Je nám jarně.

Z obilí svítí mák vlčí,

jiskřivá rez

heřmánku voní.

A nám se tak krásně mlčí,

když ke klasu klas se kloní.

Mlčky ti říkám – domů mne vez,

k horám, kde mraky se honí,

budu tam ráda, zítra i dnes

ve vůni, která se roní

z domova tvého.

Vidím ten les...

Jak ty mne vítá a chrání,

jak ty čeká mne na rozhraní

života mého.

Mlčíme. Nahoře, u oblak

skřivánčí dozněla píseň.

Krásně je kolem,

až přechází zrak.

Mlčení naše jde polem...

Brzy z té meze odletí

jako ta píseň do oblak,

jak plachý pták,

když se v něm srdce leklo.

A my si neseme vlčí mák

a radost, jež vzlétla až nad oblak,

když Mlčení všechno nám řeklo.