Mlčení

V největší hloubky svět se propadá,

když půlnoc rozhazuje modré mžení.

Zas před oči mi vstává záhada,

k níž nenajdu už nikdy rozřešení.

Z nicoty, temna život vyvstane

jak růže krvavá a svítí, svítí.

Kam odletí sny navždy přervané,

kdo v nový svět je může přesaditi?

Čí je ta ruka, jež nás rozbije,

a do jakých se potopíme tůní?

V jaký se tvar náš život přelije,

ve květ či kámen, do světel či vůní?

Půlnoc je němá, mlčí požár hvězd,

v mlčení zem se zahalila širá.

Jen otázka v tvé duši živá jest,

jen temný výkřik v srdci neumírá.