Mlha.

Hle netvor veliký, jenž šedých kosem pln

vyrůstá v jeseni jak v moři chomol vln,

a pije z močálů a z rybníků a řek –

zas krajem toulá se a za ním vraní křek.

Niv srdce zakrývá a plecem mohuten

skal soutky zaléhá a ve svůj béře plen,

a všude brodí se a vleče tam a sem,

a v slujích čenichá svým vlečným chobotem.

Kéž lovec vznešený už s toulem zlatých střel

v kraj navrátí se nám, by jeho šípy mřel

ten dravec zamlklý, a oddechnul si luh,

a na zem sklíčenou se v lásce usmál Bůh.