Mlhavá perspektiva.

By Inocenc Arnošt Bláha

Já nevím sám, proč smutno je mi všude,

proč chtěl bych věčně jenom jít a jít,

a nedoufat, že kdys mne čekat bude

na konci cest mých vyžebraný klid.

Jsem odhodlán, od města bloudím k městu,

a domov hledám pro svůj první hlad,

a bojím se, že najdu k němu cestu,

a spráchnivím kdes nasycen a rád. –