MLHOVINA V ORIONU

Na dosah ptáčat klamně blyskotá,

se z černa slemen slizká skvrnka noří,

zář blízká, šest set letí let, v ní hoří,

vře, víří, hýří, tryská, kolotá

nic zmocněné, snu řidší prahmota,

hvězd perly zrodila a jiné tvoří,

kde šerpa mhy se uzlí v skvoucím moři

a prázdno mění ve kvas života.

Zřím stvoření, mhu zadrh’ povel Ducha?

Snad v pevný glob se zhustí hvězdná tucha

a duše sestoupí v tvar jasných těl.

Kéž geniů tam vzejde vzdušné plémě;

ráj vyšší, slastnější než trudná země;

kéž svatý duch by tam se rozhořel!