MLHY NAD VLTAVOU

Ten pohled kouzlo jedinečné

a srdce vždycky uchvátí,

z Vltavy slyšet hlasy věčné,

jež svádějí tě dumati.

Je Praha v mlhách, propadla se;

jsou mlhy za rám napjatý,

kde rýsuje se na obraze

stín Prahy panoramaty.

Jak z minulosti vyvstaly by,

se šeří Víta monastýr,

hrad královský a Petřín libý,

kol střech a štítů pestrý vír.

Co zdola vlny vyprávějí

dob slavných předků děje ti

nad letopisy dojemněji,

že bráníš marně dojetí!

Jak je ti svatá tvoje Praha

a v kouzlo své tě zapřádá,

až srdce uvěřit se zdráhá,

že slunce její zapadá!

Pochybovačnou víru křísí,

naději slabou rozvíjí,

slavnější ještě, než-li kdysi,

tvá láska jen že stvoří ji!

Že zaskví krásy její síla

a sáhne v oblaků až šeř,

že předčí, co báj o ní snila –

jen Prahu miluj, doufej, věř!...