MLHY.

Zadívej se do té mlhy nad vodou,

nad ovlhlým listím v trávě zamysli se;

v touhu cizích dálek doprovod svůj míse

starý stesk se ozval divnou náhodou.

Vzpomínáš si ještě, lesa na kraji

korunami stromů do mraků jsme zřeli,

léto vonělo, a my jsme zapomněli,

že už za stráněmi mlhy čekají.

Jen se do nich dívej, jak jdou nad vodou,

hledej smutný symbol, který vlhce halí.

Za vodou se mračí černé holé skály.

I jim léto hřálo štědré úrodou,

a teď jenom mlha kameny jim rosí.

V duši zneklidnělé zachvělo se cosi.