MLHY.

Padaly mlhy včera, padly dnes –

v mlhách jste chladně ztratila se kdes’ –

Kam jde ta cesta? Bez Vás v prázdno

a s Vámi do nebes!

Tak rok už hledám na ní jenom Vás.

A myslím si, co budoucnost dá as?

Zda rozkvete tu jednou jaro,

či všecko spálí mráz?

Ó, věřím v jaro světů neznámých!

Tam věčná slunce hřejí věčný jih,

tam není pout a není chladna

a není mha a sníh!

Tam dávno už, ó, růže, ve svých snech

jsem vsadil Vaši krásu v měkký mech,

tam kvetete jen pro mne

a stále, v nocech, dnech!

Ať nevidím Vás, ať jste cizí mi

pro tento svět s mlhami chladnými – –

tam kvetete mi, drahá růže,

a věčnými!