Ó mluv má Paní!

Hlas Tvůj je sladký jako holubičí,

v něm dřímá štěstí kouzlo, vonný ples,

když tichounce zní večer v zdřímlý les,

z kad stínem vlaha noc se zvolna týčí.

Pod jeho zvukem, co v mé mysli klíčí,

je květů, písní, paprsků je směs,

jsou rosné perly, které vroubí vřes,

jest touha, po Tobě jež vzdychá, křičí.

V mé hrudi bolest-li, má balsám pro ni,

v poušť života mi svoji vůni roní

a v divém víru světa ze područí

mě volá, vábí Tobě do náručí;

má duše se jak děcko při něm stiší –

ó mluv, má Paní, služebník Tvůj slyší.