Mluva naše.

Úděl dražší nad poklady,

hudba nebes, pokrm sladký:

jest ta drahá mluva naše,

mluva otce, mluva matky.

Nevděčníkem – kdo jí nedbá,

hanbu sobě k hanbě kupí,

nezdárníkem – kdo jí zhrdá,

odrodilcem – kdo ji tupí.

V požehnání žíti bude,

kdo si váží otců statku,

řeči, – neboť požehnaný,

kdo ctí otce, kdo ctí matku.