Mlýn na samotě. (II.)

Na planině vichru svist

o podzimu zpívá, –

nad rybníkem tlupa vrb

šedou hlavou kývá.

Tiše šplouná potůček,

v stráni kolo vázne; –

smuten na mlýn večer sed’,

okno že v něm prázné.

Vše je kol tak tesklivo, –

svadlé listí šumí,

padá s lip, a v jejich chlad

klape mlýn své dumy.

Zhasla v mlýně zář dvou hvězd,

ztichly v lipách plesy; –

dívčí srdce zdřímnout šlo

k snům svým tam v ty lesy.

Co v něm jara povadlo,

Bůh a hvězdy vědí; –

na klid srdce dívčího

tesklivou mlýn odpovědí.