Mme. Ackermann.

To byl můj sen! – Do málo hrdých básní,

však ryzích, velkých vlíti vše, co prýští

se v ducha z žití, co lze v zjevů tříšti

zde zvednout z prachu a tam z hvězdných třásní.

Ty’s našla jej, ať třeba snové krásní

tou cestou zašli k všeho popravišti,

ať krev a slzy zbyly na bojišti

a smutná pravda: Nejsou lidé šťastni!

Ne pouze lidé, žádný tvor jím není,

svět v zmar se řítí jako koráb vratký,

svou vědou svítí svoje na zničení.

Tu pochodeň ty pozvedla jsi v pýše

a chladna v úsměv lásky čarosladký

své řekla’s: Ne! a zahynula tiše.