MNĚ CESTOU DALEKOU

Mně cestou dalekou se chtělo jít,

však život celu svou mi vykázal,

kde šosácký je klid

a mírná radost jen a drobný žal...

Má vyhlídka do lidských vede cest

jí po stráních znám jejich spád a sklon,

to divoký vzruch jest

a za zlatem a za veselostí shon.

Jak ptáka volný bouřit chtěl můj vzmach!

leč takto vleku dál

své křídlo, jež jsem s lidským žalem, spřáh’

a k němu dobrovolně přikoval. –