Mně lásky tvé by líto bylo.

Ty dítě bledé, nech té lásky,

a buď mi jako dřív zas cizí,

to plané jsou jen povídačky,

že z duše láska nevymizí.

Jen v písničkách to slýchat ještě,

že láska v srdci nepohyne;

to byly jednou krásné zvyky –

však teď už, dítě, všechno jiné.

Tvá duše plna víry silné,

a já už nemám v srdci žádné,

ba řek bych, že jsem bez naděje,

a tu ta láska brzy svadne.

A proto, dítě, nech té lásky –

dnes posledně mnes políbilo;

i zapláčem si spolu chvíli – –

mně lásky tvé by líto bylo.