MNĚ NA ROV RŮŽÍ NEDÁVEJTE...

Mně na rov růží nedávejte,

uvadnou –

S úsměvem na mne vzpomínejte,

úsměvy vaše nezchladnou,

budou jak hvězdy svítit

mně až do věčnosti

a prozáří prach ještě

zetlelých mých kostí.

V dobrém-li na mne vzpomenete,

budu rád:

v vzpomínkách vzácná krása kvete,

v nich dech je rajských ze zahrad,

ožije, kdo byl mrtev,

znova vzpomínkami,

by dále radoval se,

trpěl, cítil s vámi.