MNĚ SMĚŠNÝM JEST...

Mně směšným jest, když kráčím zvolna v davu

po osvětlených večer Příkopech,

zřím milující k hlavě klonit hlavu

a šveholit o štěstí, lásky snech.

Jsou šťastni. – Ano. – Ale nepomyslí,

co do toho, když dnes se líbají,

dnes věrnost sobě, lásku přislibují

a zítra juž se ani neznají.

Ni nepomyslí, ač svět stále stejný,

ač tatáž obloha i stejná zem,

že člověk stárne ve každinké chvíli

a spěchá dál, až stane nad hrobem.