Mně spíše trudno...

Mně spíše trudno, vzpomenout si

na minulé i na příští –

tam všude vidíš peruť mroucí

o žaláře zdi pusté tlouci,

až ze srdce krev teplá, vroucí

hlubokou ranou vyprýští.

Mně spíše trudno, na své snahy,

na jednotvárnou řadu let,

na přátely i na své vrahy,

na snění své i život nahý,

na milenčiny sladké tahy

i na své srdce pomýšlet.

Je člověk zrozen jenom k hoři,

jak v muže roste z dítěte,

skráň chvíli koupá v klamné zoři,

však záhy skráň tu vrásky oří,

až v zoufalství a ve příkoří

jej záhy život uhněte.

Já neměl ani jara kdysi

a teď už podzim šelestí –

A k čemu život volal bysi

ve zkamenělé, mrtvé rysy,

když nad tvou hlavou dávno visí

jen smutek a jen neštěstí...