MNĚ ZDÁLO SE...

Mně zdálo se, že kukačka kdes kuká,

mně dětských let to připomnělo chvíle,

zahradu naši, rozesněná luka

a na nich hvězdy parnasií bílé.

A mezi lány alej třešní snivou

a trsy ostružin, jež v slunci zrály,

a píseň zvonů dojemnou a tklivou,

zpěv skřivanů a drozdů sladké škály.

Zřím rodný dům, jak do květů se tulí

malv růžových – a růže žhavě planou,

šeříky modré, věnce aurikulí,

v sad plaše vcházím otevřenou branou.

Tam v osvětlené síni píseň zvučí,

kdos měkkou rukou na klavíru hraje –

ta melodie duši moji mučí –

a kouzlí květy odkvetlého máje.

Zřím opět milé, předrahé ty hlavy,

a drahé ruce jakby žehnaly mi...

A oči kynou – úsměv na rtech plavý,

jak na cestu mi svítí blízké zimy!