Mně zdálo se...

Mně zdálo se, že jsem ztratil Tvou lásku,

Ó, byl to strašný sen,

mé slunce, to v krvi západu mřelo,

můj bílý hasnul den.

A v dunění temném v rumy se řítil

můj vytoužený svět,

a z ruin mých snění, s věží mé touhy

se netopýr dal v let.

A vítr lkal v síních zbavených krásy,

kde usídlil se plaz,

má šílená láska bloudila jimi

a hledala Tě zas.

Tvých úsměvů teplo chtěla zas cítit,

Tvých tichých očí svit –

leč chlad jen ji mrazil, v duši jí hleděl

jen ještěr, v rumu skryt...

Ó, přitul se ke mně, duše má, řekni,

že byl to klamný sen,

že mojím jsi sluncem na jitřním nebi,

že rozsvítíš můj den!...