MNÍCH. (UKONČENÍ MNÍCHA.)

Krásný večer splynul nad Vltavu

Svaté ticho kol se rozprostřelo

Papršlek, v němž ružně vše se stkvělo

Věnčil ještě Vyšehradu hlavu.

Tichá řeko, stříbrné tvé lkání

V majový mne uvábilo sen:

Ani noc to ani jasný den

Co mne chová; vůkol vše jen zdání;

Aniž vím co mne v tvé lůno táhne

Tuším tam že najdu co mi schází,

Ucho mé tvůj hlas slýchati práhne.

A předc řeč tvá cizou mi přichází. –

Kde jest Gora?, kde jest Mních? – kam zašli?

Krýje hrob je? – či svůj domov našli?

Či neměli v světě domov žádný? –

Jen u víře dal jej rozum zrádný? – – ?