Mnoho jsem prožil.

Mnoho jsem prožil v říši snů a dumy

a bojoval v té žití denní vřavě,

kol všedních bludic šel jak ve mrákavě

a viděl svit, kde slepnou lidské tlumy.

Mnoho mi v trosky zapadlo a rumy,

já přes ně dále kráčel jako hravě,

jen Bůh ví, že to nešlo nekrvavě,

a on jen lidským srdcím porozumí!

Nuž, rád jsem plul tou žití poutí valnou

v klidu i bouři, v radosti i žalu,

ač vzdálen jí, vždy k pravdě touže v duši,

a moje loď když narazila v skálu,

já jednou vzkřik’, – pak naslouchal jsem v hluši

kdes od přístavu na ozvěnu dálnou.